Jak vybrat střechu
Někde stačí na jaře vyčistit okapy, jinde sníh a mráz potvrdily, že nazrál čas na generální opravu střechy. Ta ovšem může stát i víc než 100 tisíc korun. Tím důležitější je správná volba střešní krytiny a souvisejících prvků střešní konstrukce.
Už při výpočtu orientačních nákladů mějme na paměti, že například vedle tašek budou třeba další montážní prvky, například dnes obvykle i krajové tašky, odvětrávací tašky nebo hřebenáče, větrací komínky a hlavice, případně zábrany proti nepříjemnému sesuvu velkého množství sněhu, prosvětlovací či bleskosovodové prvky, střešní fólie těsnicí a samolepicí, větrací pásy proti proniknutí ptáků a hlodavců a mnoho dalších součástí.
Důkladně je třeba zkontrolovat i stav podstřešního trámoví a přinejmenším ho ošetřit vhodnou chemií proti dřevokaznému hmyzu a plísním. Tesař nebo pokrývač by měl rozhodnout, zda není potřeba vyměnit laťoví, části krovu, nebo krov zpevnit.
Záleží i na sklonu střechy
Výběr krytiny vedle jiného ovlivňuje sklon střechy. Je-li menší než 20 stupňů, nehodí se používat pálené tašky. I pak je však z čeho vybírat.
Vedle tašek v mnoha provedeních, ať už pálených nebo betonových, lze střechu pokrýt osvědčenou břidlici nebo šindelem, ale zrovna tak vláknocementovými deskami, krytinami z pozinkovaného plechu s barevnou úpravou, bitumenovými dílci na bázi asfaltové lepenky, pro které se užívá název bonnský nebo kanadský šindel.
Klasika je z hlíny
Většina majitelů domů volí klasiku, za kterou se považují střešní krytina z pálené hlíny a betonu. Oba typy tašek se vyrábějí v mnoha barevných odstínech a v různém designu. Výhodou je i široká škála doplňků.
U pálené tašky patří stále k nejžádanějším červená barva, přesněji řečeno památkově červená pálená taška. Svou roli zde hrají i peníze. Základní odstín bývá nejlevnější.
Náročnější zákazníci si mohou vybrat buď glazuru, nebo engobu. Jako engoby se označují barevné matné až pololesklé tašky. Jsou potaženy tenkým povlakem z keramické směsi, který se nanese na vysušenou tašku a vypálí.
V případě glazovaných tašek se používá stejný výrobní postup, keramická směs však obsahuje vyšší podíl sklovitých příměsí a díky tomu tašky získávají lesk. Oba typy těchto povrchových úprav jsou podstatně hladší než povrch běžných režných tašek, takže se tolik neznečišťují a hůře se na nich ujímá mech.
Někteří výrobci nabízejí i posuvné tašky s proměnlivou délkou krytí, které se uplatní zejména při rekonstrukcích starších domů nebo na střechách atypických staveb. Posuvné tašky mají výhodu v tom, že je lze pokládat na původní laťování a že se díky vůli v krycí délce hodí takřka pro všechny rozteče latí.
Řešení nejen do hor
Střechy v horských oblastech zatěžují nárazy větru, přívalové deště, ale hlavně vrstva sněhu a ledu. Proto si tam nacházejí místo takzvané lehké krytiny, vyrobené například ze zdokonaleného eternitu nebo lehkého ocelového plechu. Metr čtvereční této krytiny váží kolem 5 kilogramů. To znamená, že konstrukce je zatížena mnohem méně, než kdybyste na ni položili klasickou pálenou či betonovou tašku.
Lehké krytiny se vyrábějí z ocelového, žárově pozinkovaného plechu, na horní straně jsou potaženy vrstvou polyesteru a na spodní straně vrstvou polyesterového laku. Tento systém má dlouhou životnost a nevyžaduje žádnou údržbu.
Plechové střechy se už několik let podobají klasické taškové krytině, proto se hodí i do měst a na všechny typy budov se sklonem střechy od 14 stupňů.
Betonové tašky
Největší konkurenci pro pálené tašky představují tašky betonové, a to opět díky široké škále barev i použití. Lze je použít pro střechy už se sklonem 7 stupňů a více. Také betonové střešní tašky jsou hloubkově chráněny před extrémními vlivy okolního prostředí. Některé betonové tašky mohou být povrchově upraveny akrylátovým nástřikem.
Střecha z betonových tašek může opticky působit mohutněji. Není však pravda, že by betonová krytina byla celkově těžší a více zatěžovala konstrukci střechy. Samotná taška sice může vážit více, většinou však platí, že je jich třeba na zastřešení méně. Proto v konečném součtu je váha pálené i betonové střešní krytiny prakticky srovnatelná.
Materiály s dlouhou historií
Lehké střešní krytiny na horách určitou způsobem nahrazují kdysi nejpoužívanější dřevěný šindel nebo štípanou břidlici. Někteří na ně ale nedají dopustit a rádi po nich sáhnou, i když patří mezi ty dražší.
Štípaná břidlice má výborné tepelně izolační vlastnosti, tlumí zvuk. Kromě toho je mrazuvzdorná i odolná vůči větru či dešti. Ačkoli vypadá mohutně, konstrukci vahou příliš nezatěžuje – metr čtvereční váží zhruba 20 až 25 kg. Dřevěný šindel se vyrábí speciálním paprsčitým štípáním kulatiny.
Dřevo nahrazuje asfalt a plast
Šindele se ale nevyrábějí jen ze dřeva. Příkladem mohou být šindele asfaltové, které známe pod označením bonnský či kanadský šindel. Tyto výrobky představují určitý kompromis pro ty, kdo potřebují kvalitní střechu za poměrně nízkou cenu. Asfaltové šindele majíminimální nároky na údržbu, dlouho vydrží a lze je jednoduše a rychle pokládat.
Na trhu však můžete najít i plastové šindele. Oproti betonovým či páleným taškám mají velmi nízkou hmotnost a vysokou houževnatost, která zabraňuje mechanickému poškození, odolá krupobití a díky nulové nasákavosti tady nemají šanci ani mechy a lišejníky.
Někteří nedají dopustit ani na vláknocementové desky, které také patří mezi takzvané lehké střešní krytiny. Jsou vyrobeny na bázi cementu a umělých vláken. Jednotlivé profily mají různé velikosti a mohou být jak vlnité, tak hladké. Jejich povrch opět odolává povětrnostním vlivům a působení mechů.
Nabídku střešních krytin dále rozšiřují desky z PVC, polykarbonátu, bitumenovláknitých desek a podobně.
Nedejte vodě šanci!
Náklady na pořízení okapů jsou sice mnohem nižší než na krytinu střechy, to však neznamená, že lze jejich výběr podcenit.
- Mezi nejpoužívanější patří nejobyčejnější okapy z pozinkovaného ocelového plechu. Běžný metr lze pořídit zhruba za 55 korun. Protože velice rychle oxidují, šednou a mohou zreznout, natírají se syntetickými nebo vodou ředitelnými barvami. Mají pak životnost 15 až 25 let.
- O stupeň výš lze zařadit okapy z titanzinkového plechu. Nevyžadují nátěry a přitom vydrží 50 až 70 let. Cena za běžný metr se pohybuje okolo 130 Kč.
- Velmi podobné vlastnosti mají ocelové okapy s plastovou ochrannou vrstvou. Jejich životnost se pohybuje mezi 40 až 50 lety. Cena běžného metru je kolem 180 korun.
- Velice zajímavý estetický prvek představují na objektech měděné okapy. Po několika letech zoxidují a získají zajímavou zelenou barvu. Jejich životnost se pohybuje v rozmezí 50 až 100 let. Větším nebezpečím než čas jsou však v tomto případě zloději. Cena běžného metru horizontálního okapu přesahuje částku 210 korun.
- Nejmladší systémy představují plastové okapy. Jejich předností je především bohatá barevná škála, v níž se vyrábějí, samočisticí povrch, prakticky žádná údržba a neomezená životnost. Cena běžného metru horizontálního okapu činí přibližně 115Kč.
Střecha: šikmá, nebo rovná?
Plánujete stavbu nového domu a žijete v oblasti, kde stavební úřad povoluje střechu rovnou i šikmou? Řekněme si výhody i nevýhody každé z nich.
Rovná střecha
Má jedno velké plus – vyjde levněji. Je ovšem mnohem více vystavená působení slunečního záření, vodě, sněhu a větru i střídání teplot. To se projevuje i na její životnosti, která – i přes stále kvalitnější stavební materiály – bývá kratší než u střechy šikmé.
Specifickou skupinou plochých střech jsou takzvané zelené střechy. Dělí se na dvě skupiny:
- První – levnější – jsou nepochozí. Jejich konstrukce je jednodušší a rostou na nich pouze nenáročné rostliny.
- V druhém případě lze střechu využívat jako klasickou zahradu, růst na ní mohou dokonce i náročnější rostliny a dřeviny. K tomu je ovšem třeba složitější a dražší konstrukce.
Všeobecně lze říci, že oba typy zelených střech přispívají k lepšímu bydlení. Prodlužují životnost střešní konstrukce, brání únikům tepla v zimě a přehřívání místností v létě. Celkově zlepšují klima v domě.
Šikmá střecha
Tento typ střech u nás převládá, ačkoli je dražší. Na druhé straně je najdete i u velmi starých staveb, kde jejich životnost prověřila celá staletí. K dalším jejich výhodám patří to, že v podkroví vzniká prostor, který lze využít buď jako obytný, nebo aspoň na ukládání všeho možného.
Šikmé střechy kdysi mívaly sklon více než 45 stupňů. Tím se zajistilo, aby se na nich nedržel sníh a voda odtud rychle stékala. Většina domů se pokrývala jednoduchými plochými taškami, takzvanými bobrovkami. Záleželo na majiteli, zda zvolil jednodušší šupinové rozložení, nebo bobrovky vyskládal takzvaně na kříž. Spotřeboval při tom sice více tašek, ale taková střecha mnohem lépe odolávala přívalovým dešťům či nárazovým větrům.
Honosnější a dražší stavby zastřešovaly tvarově složitější krytiny, takzvané prejzy – ještě dnes je najdete v historických částech různých měst.
S novými kvalitnějšími krytinami se začaly stavět i střechy s nižším sklonem, na které můžete použít všechny obvyklé střešní krytiny.
Zdroj článku: www.ireceptar.cz
